Takže do nového bytu nový nábytek. Pokud tedy nemá člověk nějaké dědictví, kterého si váží a které nechce dát pryč. Stává se to málokdy, ale stává. Například staré skříně, které jsou ještě z poctivého dřeva a jsou těžké jako balvan. Těch se lidí zbavují a kupují si nové, moderní. Každý z nich pak pozná že jsou sice vzhledově na úrovni, ale prádla se do nich vejde sotva polovina, co se vešlo do těch starých. Ale už se stalo, kvalitní dřevo je vyhozeno a my si domů stěhujeme lisovaný papír ze skládky. Mladí chtějí samozřejmě nábytek nový a moderní. Komodu pro prababičce vyhodí, jen se u ní ještě vyfotí, aby jako měli památku.

Když se pak někdo na fotku podívá třeba na internetu a je u ní kontakt, ihned píše, že by jako tu komodu chtěl. Jenže je zrovna ve finanční tísni, a tak za ni nemůže ihned dát více jak čtvrt milionu, zda by mu jako počkali. Mladí poulí oči a jdou skákat z okna. Inu, to je život. Samozřejmě, že nelze nic namítat proti modernizaci, to je jasné. Jenže někdy má člověk pocit, že se ubírá naprosto jiným směrem, než je vkus a funkčnost. Jenže to je věcí návrhářů a pokud se nic rozumného nevyrábí, musí si člověk koupit to co je. Nevybere si nic pořádného a když položí na noční stolek litr mlíka, což váží kilo, stolek se rozsype. Bum.  

Moderní nábytek v domácnosti samozřejmě být má. Staré a rozbité věci, které dávno nefungují, jak mají je zbytečné nechávat na cokoli. Nemá to smysl. Pokud tedy doslouží, je čas vyrazit do obchodu s nábytkem a zkoumat, co se do našeho bydlení hodí. Když vybírají dva, někdy se stává že se neshodnou. To se pak potichu hádají a prodavač modrá buďto zadržovaným smíchem nebo vzteky. Obojí ho přejde až ti dva spadnou do manželské postele a tam se navzájem začnou škrtit. To už pak končí veškerá legrace. Pokud si budete kupovat nábytek, zkuste si už doma udělat společnou představu. Ušetříte pak čas.